Vrchní a programový ředitel České televize František Lambert sice porušil lustrační zákon, když se se svou milicionářskou minulostí nepochlubil svému jedinému nadřízenému Jiřímu Janečkovi, lidsky jsou ale jeho pohnutky pro vstup do Lidových milicí pochopitelné. Zkroucený knír si troufá dokonce napsat, že Lambert vzbuzuje soucit.
Podařilo se nám totiž zjistit, že tehdy téměř třicetiletý Lambert vstupoval do Lidových milicí, jak sám říká, v těžké rodinné situaci. Osmdesátá léta byla v České republice velmi složitá. Občasné výsadky imperialistických mandelinek na socialistická bramborová pole, pomaleji zrající kubánské pomeranče a výpadky v dodávkách mikroskopů z NDR způsobily, že mnoho rodin tehdy žilo na pokraji chudoby. V takových podmínkách existence ještě museli mnozí čekat ve frontách na toaletní papír a dámské vložky. Není divu, že se mladý neprůbojný ekonom Lambert ze Sezimova Ústí ocitl v těžké životní situaci.
„Stál jsem před těžkou volbou,“ říká k tomu. „Rodina měla tehdy hlad a já jako svědomitý komunista jsem za ni cítil odpovědnost. Nástěnka u nás na patře, kterou jsem shodou okolností v té době opatroval, hlásala, že rodina je základ státu. Velitel Lidových milicí v Kovosvitu si mě pozval do kanceláře s tlačenkou v ruce. Říkal, že při vstupu do ozbrojené dělnické jednotky vyfasujeme balíček s jídlem a jízdenkou do Rumunska. S kručícím žaludkem, který už tři dny nepozřel nic pořádného, jsem podepsal.“ Lambert dokládá svůj příběh originálem přihlášky, která je v rohu umaštěná od tlačenky. „Vlastně jsem ani aktivním členem nebyl, naopak rozvracel jsem organizaci zevnitř, jelikož jsem ostatním milicionářům vykrádal batohy, kde měl každý připravené tři útržky toaletního papíru na pět dní v terénu.“
Vstup druhého muže České televize do Lidových milicí tedy rozhodně nebyl ideologicky motivovaný. Dokazuje to i Ferdinand Takykvý, archivář a skladník ze Sezimova Ústí. Ten reportéra Zkrouceného kníru zavedl do utajeného skladu a ukázal mu Lambertovu výzbroj. Pažba kalašnikova, okraje ešusu a několik knoflíků na uniformě jsou viditelně ohlodány. „Slíbený balíček mi dali,“ říká vrchní a programový ředitel ČT, když z televizní vrátnice odchází do kantýny, „ale místo párků a bochníku chleba tam byla jen nějaká kniha a místo jízdenky do Rumunska poukázka na prohlídku Petřína a tamní Hladové zdi.“
Napsat komentář