ODHALENÍ Zkroucený knír / 26. 1. 2007

Mnozí z řidičů v těchto dnech spílají silničářům za to, že se nechali zaskočit zimním počasím. Nejeden z nich se diví, proč se během dnů, kdy teploty trhaly dlouhodobé rekordy, nepřipravili na zimu. Důvody, proč zůstává v těchto dnech většina silnic neudržovaná, jsou prozaické – silničáři likvidují zásoby potravin, které v teplých dnech kvůli přebývající soli připravili.

Poněkud kulinářskou záhadu odhalil Zkroucenému kníru Jiří N. Saních, údržbář v podniku Technická údržba silnic a železnic z Karlových Varů. „Už od července, abychom neponechali nic náhodě, jsme měli ve skladech nadměrné hromady soli,“ vysvětluje Saních. „V říjnu ale začala hrudkovatět, a když se prosinci objevily první krystaly, přišel příkaz shora. A ten zněl jasně – sůl zpracovat, protože letos žádná zima nebude.“

Nebyli by to odpovědní redaktoři Červeného koně, kdyby po podivném „příkazu shora“ nepátrali dál. stopa vedla až k řediteli odboru pro provoz na silnicích 1. třídy, zástupci vedoucího oddělení pro provoz na silnicích 2. třídy a náměstku ředitele ředitelství pro provoz na dálnicích Ministerstva dopravy Ing. Jaroslavu I. Podloudnému. Ten vydal 10. prosince loňského roku směrnici, podle které měly firmy zabývající se údržbou silnic připravenou sůl použít jako přísadu do jídla, aby nedošlo k jejímu znehodnocení. Následoval zhruba měsíc usilovné práce na zužitkování soli. Silničáři, železničáři, revizoři, a dokonce i část dopravních policistů, vyčleněná pro tyto účely Ministerstvem vnitra, informatiky a portfeje, se rozjeli do obchodů, aby nakoupili suroviny na výrobu slanečků, slaných tyčinek, chipsů, speciálních sýrů a uzeného masa. Garáže i kanceláře silničářů se proměnily v improvizované kuchyně a snad všichni zaměstnanci pracovali bez ohledu na svátky, víkendy i nemoci. „Museli jsme to ohromné množství soli zpracovat, jinak by přišla nazmar. A jedná se o surovinu za desítky milionů,“ říká J. I. Podloudný.

V půlce ledna bylo hotovo a z dřívějších kuchyní se staly velkokapacitní sklady potravin. Přišel ale další problém – silničáři nemají na výrobu potravin živnostenský list, potvrzení od hygienika a ani nesplňují normy Evropské unie. „Ředitel proto vydal rozkaz, že všechno jídlo musí sníst zaměstnanci,“ kroutí hlavou údržbář Saních a zakusuje se do slanečka. „To je můj dvanáctý za směnu, ještě mě jich podle rozdělovníku čeká pět. Kus uzeného si beru do vlaku, zítra mám dietu a budu jen o korbáčikách.“