Česká republika dosáhla triumfálního úspěchu, který nemá v dějinách mezinárodní politiky obdoby. Poté, co se podařilo získat licenci na název od jedné ze zemí na východ od našich hranic, mohl dojít ke změně názvu státu. Od 1. května 2006 se jmenujeme Běločesko.
Nejvyšší ústavní činitelé, kteří o udělení licence běloruským prezidentem Lukašenkem dlouhá léta tajně usilovali, oznámili tuto skutečnost na narychlo svolané tiskové konferenci. „Teprve teď mohu říct, že mé poslání od vyšší bytosti bylo naplněno,“ řekl se zjevným dojetím v hlase premiér Jiří Paroubek. Radost neskrýval ani předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu Lubomír Zaorálek. Přitom on, policejní prezident Vladislav Husák a ministr vnitra František Bublan byli těmi, komu se podařilo jednání, která už byla považována za prohraná, zvrátit na naši stranu. Tato trojice totiž včera pozdě večer odjela za Lukašenkem, aby se ještě v noci vrátila s potěšující zprávou: Lukašenko kývl na propůjčení jména. Po vzoru Běloruska se teď Česká republika přejmenuje na Běločesko.
Ministr Bublan vsvětluje: „Zatímco při předchozích schůzkách vypadal mistr prezident jako duchem nepřítomný, včera nám věnoval nebývalou pozornost. Mě osobně neustále poplácával po zádech granátem, který uchovává jako suvenýr od posledních prezidentských voleb, a kdykoli se podíval na kolegy, listoval fotoalbem s fotografiemi Gustáva Husáka a Lubomíra Štrougala a neskrýval pohnutí.“
Někteří z členů vlády, kteří se ranní tiskové konference zúčastnili, mávali novinářům čerstvými občanskými průkazy, na nichž bylo patrné, že se nechali narychlo přejmenovat. Zdeněk Škromach kupříkladu zvolil jméno Alexandr. „Saša Škromach, to je libozvučně znějící jméno – stejně jako je Běločesko rájem podnikatelů,“ rozpomněl se na svůj někdejší výrok pro Lidové noviny, který teď aktualizoval, aby dokázal, jak se mu nové jméno republiky vrylo do paměti, a zatetelil se blahem.
Napsat komentář